9. listopadu 2010 ve tři hodiny ráno se Marie náhle probudila. Jen co pohlédla na červeně svítící digitální hodiny u lůžka, uvědomila si, že se cítí nějak jinak. Měla pocit, jakoby nic nevážila a zakusila žhoucí pocit v žaludku, který jí připadal, že přecházel do nohou a dotýkal se každého nervu a svalu.

Jak rozsvítila noční lampu, jako elektrický proud jí zaplavila tělo i duši vlna mocných pocitů. Zmatená a ohromená se posadila. Její pozornost okamžitě upoutal obrázek na nočním stolku.

Tvář na obrázku se začala měnit. Byla jako živá. K jejímu úžasu se na ni Ježíšův obrázek usmíval a rty se mu začaly pohybovat, jakoby mluvil. Tvář se proměňovala výrazy něhy, starostí a soucitu, pronikajícími obrázkem. Přestože neslyšela hlas, instinktivně věděla, že s ní chce mluvit.

Poznala okamžitě, že je to Boží přítomnost. Paradoxně pociťovala konejšivý klid, poněkud v rozporu s neobvyklou atmosférou v pokoji. Třásla se, jak jí slzy kanuly po tváři a byla před Ním jako malé dítě. A pak pocítila silné nutkání napsat to, co pochopila, že jí Ježíš říká.

Za tím vším v mysli došla k pochopení, že právě byly otevřeny dveře. Vypínač byl zapnut, a že není cesty zpět.

Popadla starou obálku, vyškubla pero a hned u lůžka se jí v mysli formovala slova.

Zapsala, co slyšela, jak jí to bylo diktováno laskavým, avšak autoritativním způsobem. Každé slovo bylo zformováno jasně, přesně a bez přestávky, jak se její pero dotýkalo papíru.

První slova, která napsala, byla: "Tvá vůle je mi rozkazem." Aniž pochopila, proč to napsala, v srdci věděla, že je to přirozená a spontánní odpověď. Nějak věděla, že to má napsat nejdříve. A pak následovalo první poselství, které jí dal Ježíš Kristus.

Poselství jí diktované obsahovalo 745 slov a trvalo jí přesně 7 minut je zapsat, slovo za slovem, od začátku až do konce.

Následující jitro, v studeném světle dne, byla přemožena pocitem neskutečnosti. Se skličujícím pocitem věděla, že to, co se stalo během noci, bylo velmi skutečné. A tak si přečetla poselství. Třesouc se ohromením a nedůvěrou, kanuly jí slzy, jak si začala uvědomovat Pravdu.

Marie, inteligentní žena, matka čtyř dětí, vedla rušný a naplněný život. Byla zvyklá potýkat se s mnoha výzvami každodenních povinností a byla by první, která by odmítla všechna taková prohlášení. Přesto v srdci věděla, že by si toto poselství nedovedla nejen představit, ale že by nikdy nedokázala vytvořit takový text.

Znovu úzkostlivě zvedla obraz Ježíše a dívala se na něj. Čekala a vyzývala obraz, aby se opět pohnul. A to se stalo. Tentokrát plakala a úpěnlivě prosila Ježíše, aby jí dal znamení, zda celá věc nebyla její fantazií.

Bylo 11 hodin dopoledne. Obraz se změnil jako minule a Kristova tvář znovu ožila. Byl oblečen v bílém, se zlatým lemem kolem krku. Tvář měl protáhlou a pohublou. Nazrzle hnědé, vlnité vlasy k ramenům, pronikavě modré oči a byl obklopen oslnivým, pronikavým světlem. Toto světlo, říká Marie, je velmi silné a odvádí vám energii. Díval se na ni něžně, se starostí, soucitem a s hlubokou, trvalou láskou. Pak se usmál.

Její tělo opět zakoušelo stejný palčivý pocit a pocity beztíže. Zapsala další, soukromé poselství. Mnohem kratší, než předešlou noc. Tentokrát jí Ježíš řekl, aby nebyla vyděšená. Že s ní skutečně komunikoval. Naléhal na ni, aby neutíkala a byla silná. Ujistil ji, že si to nevymyslela.

A tak začala dostávat poselství, i když na začátku Marie neměla ponětí, o čem jsou, nebo co znamenají. Velmi se obávala reakce veřejnosti na taková poselství a uklidnila se, až jí Ježíš řekl, že z mnoha důvodů chce, aby zůstala v utajení.

Jak jí pravda pomalu svítala, že poselství jsou skutečně autentická, i když soukromě doufala, že nejsou, měla za to, že je dalším vizionářem, dalším vidoucím.

Nebylo to tak. Ježíš jí nakonec řekl, kým je. Řekl jí, že je prorokem konce času (pojem, který nikdy předtím neslyšela) a že byla vyvolena.

Byla jako sedmý posel poslána ve jménu Ježíše oznámit pečeti, obsažené v Knize Zjevení, aby připravila svět na jeho Druhý příchod.

Od té doby dostávala poselství od Ježíše Krista téměř každý den. Některá poselství jsou jí dávána Pannou Marií, Matkou Boží, která jí oznámila nový titul, pod kterým chtěla být známa – Matka Spásy.

První poselství od Boha Otce dostala v červnu 2011. Těsně před tím, než obdržela toto poselství, bylo jí dáno poselství Ducha Svatého, jenž jí oznámil, že Bůh Otec si s ní přeje hovořit.

Chvěla se po celou dobu, co přijímala toto poselství, ne proto, že byla vyděšená, ale pro jeho moc a čistou lásku k celému lidstvu. Především jí vysvětlil, proč stvořil svět. Bylo to proto, aby mohl mít rodinu.

Marie je římská katolička, ale říká, že až do doby, kdy obdržela poselství, byla vlažnou křesťankou. Věřila v Boha, ale nebyla věřící v tradičním slova smyslu. Nicméně v měsících vedoucích k prvnímu poselství, prožila duchovní obnovu a byla svědkem soukromých zjevení Panny Marie, i když si to nechala pro sebe.

V důsledku zjevení se začala více modlit, a zvláště svatý růženec. 8. listopadu 2010, když se před sochou naší Paní modlila růženec, naše Paní jí předala poselství, které si zapsala, ale neměla ponětí, co znamená.

Marii bylo řečeno, že Druhý příchod Krista je bezprostředně blízko a že je posledním poslem, posledním prorokem. Bylo jí řečeno, že je sedmým poslem, sedmým andělem, který světu oznámí obsah pečetí v Knize Zjevení, jak budou otvírány Beránkem Božím, Ježíšem Kristem.

Poselství, jí daná, zahrnují Knihu Pravdy, předpověděnou v Knize Danielově pro konec časů.

Ta jsou dávána světu, aby pomohla šířit obrácení, aby tak všechny Boží děti mohly být zachráněny před antikristem, jenž se má zanedlouho objevit ve světě.

Říká, že Bůh chce zachránit každého, včetně zatvrzelých hříšníků. Všichni zachránění do Nového ráje na zemi vstoupí inteligentní, s tělem a duší. Budou žít v nádheře, lásce, pokoji, harmonii a nebude jim nic chybět. To je dědictví, které Bůh slíbil všem svým dětem.

Marie říká, že to překoná cokoliv, co si kdy můžeme představit, ale jen ti, kteří se obrátí k Bohu a poprosí o odpuštění, budou moci vstoupit.

Budou mít věčný život.

Pokud Boha odmítnou, budou vrženi do pekelných ohňů spolu s antikristem, falešným prorokem a těmi, kteří následují Satana.

A už nemáme mnoho času. Bůh vám žehnej,


Marita Wojdak