160. Poselství Ježíše ze dne 14. února 2017.
Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
BOŽÍ DŮVĚRNOSTI NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA SVÉ MILOVANÉ DCEŘI LUZ DE MARIA
Milovaná dcero, říká mi náš Pán...
Vidím Ho v jeho bílé tunice se zlatou tkaninou, splývající napříč po jeho ramenou dolů, svázané po straně kolem pasu bílým provazcem. Jeho volně spuštěné vlnité vlasy se pohybují ve větru. Jeho oči se na mě upřeně dívají, uchvacují mě svou jasně medovou barvou a podobou tak dokonale vykreslenou, že mi ihned svým mandlovým tvarem připomínají oči jeho Matky. Ježíšovy oči jsou větší než oči jeho Matky, také nos je nezaměnitelný: dlouhý, se silně vyznačenými mužnými rysy. Tvář a kůži má opálené sluncem, v němž se třpytí a leskne, aby se odlišil jako Člověk-Bůh.
Kristus otevírá svá ústa a krátký vous pokrývá jeho bradu až k dolnímu rtu a říká mi: Dcero, podívej se na Zemi. V dálce se objevuje globus, mohu rozlišit některé kontinenty. Mé oči se upírají na Zem a Kristus mi říká: "Nehleď na pozemskou kouli, dívej se, co dělají lidská stvoření. Dívej se na politické bouře lidstva, dívej se na země, a jak jsou otřeseny." V tomto okamžiku se Země přiblížila ke mně a v mnoha zemích vidím manifestace, pronásledování a posloucháme některé bytosti, jak diskutují o velkém množství peněz, jimiž bude zaplacena velmi choulostivá práce proti nějakému prezidentovi.
Kristus mi říká:
Pokračujme, má dcero. Buď si vědoma neklidu na sociální, politické, náboženské sféře a všech jiných úrovních, protože za každým protestem je nějaký důvod, a tento důvod není dán těmi, kdo protestují, ale lidmi ve vysokých pozicích, kteří platí penězi, aby se někteří muži postarali, aby zvýšenými hlasy vyvolávali vzpoury mezi národy.
Jdeme kolem Země, v oblasti Libanonu jsou slyšet různé oběti útlaku, výsledek názorů a víry v mužskou převahu nad ženami. Kristus se na mě dívá se svou bolestí zkřivenou tváří a je nemožné necítit jeho utrpení, vycházející z hloubi jeho srdce, a tato bolest nepřichází z Vykupitele, ale je "navíc" kvůli tomuto nespravedlivému utrpení.
A viděla jsem něco mimořádného: Stvoření, které zachovává Boží otisk, kterým bylo stvořeno, reaguje, a je ticho, možná jen na malý okamžik, ale ten se zdá být dlouhým časem. Ticho – všechno se ztiší a Stvoření, jak se zdá, že upírá svůj pohled k našemu Pánu. Tu učiní nezvyklý pohyb: vítr se stane silnějším, vlny oceánu se zrychlují, Země se dokonce přemisťuje, vidím ji zblízka a cítím ji, jak se chvěje. Bratři, je to reakce Stvoření na bolest našeho Pána a Spasitele.
Kristus mi říká:
"Milovaná, viděla jsi a slyšela, jak reaguje Stvoření na bolest, způsobenou mými dětmi. Přemýšlej o tom, jak celé Stvoření reaguje, když je tolik zla vycházejícího z člověka, které zahaluje Zemi. To není má spravedlnost vůči člověku, ale zlá díla a činy člověka, které jako magnet přitahují reakci proti němu samotnému."
Země zestárla a její stárnutí bylo urychleno zlou vůlí člověka, krutost vede Zemi k utrpení víc, než je třeba. Plány, vypracované těmi, kdo převzali nadvládu nad zemí a věří, že připravují osud lidstva, vypouštějí své tiché, ale smrtonosné zbraně na celé lidstvo, užívají člověka proti člověku samotnému, rozvášňují mysli, aby šílené myšlenky dorážely na mé děti, a ty věří, že se brání v okamžiku, kdy přicházejí tam, kde je zvrácené elity už předem plánovaly vzít.
Ach, jak tito přisluhovači antikrista budou litovat, neboť budou přivedeni k utrpení a budou truchlit nad zradou téhož antikrista, jenž nebude chtít nikoho, kdo by zůstal naživu a byl mu rivalem. Ti, kdo v této chvíli spouští pronásledování proti mému lidu, budou pak přivedeni k utrpení tímtéž antikristem.
Kristus mi říká:
Milovaná, pohleď: Mé děti nevypadají jako lidská stvoření obdařená vůlí a vědomostmi, nevzaly si poučení ze zla, které zakusily, ani nejsou schopny zabránit budoucím zlům, protože jsou nevěřící a neposlušné.
Milovaná, již jsem vás učil o nutnosti růst v Lásce a nechovat se jako zvířata. Řekni svým bratrům a sestrám, že se sami musí překonat v duchovní oblasti, ale aby zahájili tento proces radikální změny, musí se přiblížit ke Mně a vzdálit se světu.
Lidstvo bude přivedeno do nejvyššího stavu degenerace, nemyslitelné se stane skutečností a... Stydím se stále víc za člověka.
Má dcero, člověk, žijící ve společenství, si jako vzor bere bezbožnost, v níž žijí někteří jeho bratři. Aby nebyl odmítán, přijímá bezbožnost a krutě ji uplatňuje, aby vynikal, a tak strach je už lidem neznámý. Lidským šílenstvím je jednat a pracovat způsobem, který se příčí naší vůli.
V tomto bodu se člověk stal stoupencem zla, a to mu dodává prvky, které potřebuje, aby pokračoval v boji proti Mně – zhoubné prvky, ohrožující spásu duše.
Vlastnictví toho, co není nutné, dělá z člověka bytost, předurčenou k životu bez účasti svých bratrů a zvyšuje jeho ego. Toto ego ho překonává a deformuje, aniž by si to člověk uvědomil.
Milovaná, je tolik lidí, jimž jsem poskytl víc, než je nutné, aby na Mne vzpomínali, ale když se vidí na vrcholu, zapomínají na Mne a jejich ego je nutí, aby se snažili dosáhnout víc a víc, a to je vede k tomu, že už ve Mne nevěří!
Kristus přestává pohlížet na lidstvo zvenčí a dívá se na nitro jednoho člověka. Říká mi – jsem zajat, nemohu dýchat, jsem neznámý, odmítnutý. Toto stvoření Mě vyhnalo a jeho potřeby jsou v protikladu k mé lásce. Slyším Krista, ale nevidím Ho, slyším jen jeho zlomený hlas a prosím Ho, aby vyšel ven.
Odpovídá mi – to je můj Dům a jeho Král není žádoucí. Toto mé stvoření popírá poznání mé vůle, naučilo se pár modliteb nazpaměť a s nimi věří, že je spaseno. Bez skutků dobročinnosti, lásky k bližnímu, odmítající útěchu nemocným... Zasvětili své životy bohu peněz a odepřeli moji pomoc hladovým... Říkají, že zlo neexistuje a žijí ponořeni do zla. Škodí si otravou chtíčem, hromadí neposlušnost, domýšlivost, a odmítají Mi lásku.
Milovaná, jsem hoden tohoto? A já Mu odpovídám – ne, můj Pane, nejsi toho hoden!
Kristus Mi říká:
Tato generace zasluhuje, co si přitáhla k sobě. Jsem omezen na několik vět, které nevycházejí z jejich srdce, ale stále je opakují, aniž by věděli, co říkají, bez oddanosti...
Přijímají Mě s úmyslem získat nebe, bez pokání za svá pochybení...
Nevěří v můj Zákon, používají jej podle svých přání a ke svému pohodlí, čtou Písmo svaté a vykládají si je, jak se jim to hodí! Jaká bolest! Boží Zákon je snížen člověkem na pouhý výklad, mé Slovo je ignorováno a sníženo na opakování, které člověku brání, aby se do Mne ponořil a poznal Mě ze svého nitra, kde přebývám...
Má církev dovoluje, abych byl redukován na modernismus, zvykli si říkat, že zjevení skončila s Písmem svatým, ale v této chvíli mění Zákon, obsažený v Písmu svatém.
Kristus mluví důrazně, ale vždy v sobě udržuje Boží Lásku. Pak mi říká: Milovaná, předzvěsti toho, co má přijít, jsou silné jako bouře, ale mé děti se zatvrdí a žijí v bouři, jakoby tento čas byl normální. Dokud nepřijde jiná, silnější bouře, jako ta, která se bezprostředně blíží k mé církvi, a pak, když Mě nebudou mít poblíž, jako v tomto okamžiku, protože budu skryt, pak mé děti budou naříkat a křičet k nebi a pokoušet se Mě najít. A Já jim řeknu: Nekřičte, Já jsem vždy tady, ve vás!
Modlete se, mé děti, modlete se za Německo, bude trpět rukama teroru.
Modlete se, mé děti, modlete se za Kostariku, bude otřesena.
Modlete se, mé děti, modlete se za Itálii, trpí následky zlého chování lidí. Tato země se třese.
Modlete se, mé děti, modlete se za Španělsko, bolest se zmocní nevinných.
Pohleďte děti, lidská pýcha přinese lidstvu bolest.
Řekni svým bratrům, že by se měli poučit o mé Lásce, ale především, aby naplňovali Boží Zákon.
Řekni jim, aby Mě přijímali s důstojností...
Řekni jim, že mými opravdovými nástroji jsou ti, kteří neříkají, že jsou nepostradatelní, protože uznávají moji svrchovanost nad každým lidským stvořením...
Řekni jim, že vlci, odění v rouchu beránčím, se nazývají vlastníky toho, co je moje. A aby nezůstali sami, přibíjejí ty, kteří jim naslouchají na osobní kříž nástroje.
Žádný nástroj není pánem historie, ani jediný nezná všechna odhalení, ani jeden se nemůže nazývat znalcem vší Pravdy, protože jen můj Otec zná datum a hodinu událostí. Proto nemohli odhalit, bez výslovného příkazu mého Otce, co je vůlí mého Otce. Mé nástroje jsou důležité, každý je jako prst mé ruky. Ale nezapomínejte, že JÁ JSEM, KTERÝ JSEM [Ex 3,14] a člověk je člověk.
Řekni jim, aby otevřeli svou mysl, a v ní najdou probuzení k velkým skutečnostem, které je přivedou k tomu, aby se staly mými pravými dětmi, dětmi milujícími Boží cesty a skrze Lásku a Moudrost se dopracují blíže k mému Domu a více se vzdálí od světa.
Milovaná, pojď, odpočiň si a bez přestání se přimlouvej za lidstvo. Pokora je centrem ctností mých dětí, které miluji.
Přijmi můj pokoj.
Váš Ježíš