Cítili jste někdy, jak se vám při modlitbě zvedá v duši strašný zármutek? Někdy dokonce až tak, že jste před Pánem plakali? Přemýšleli jste někdy, co to bylo?

To, co cítíte, je Břemeno přímluvce. Pán ho klade na ty, kdo jsou povoláni přimlouvat se za ztracené duše. Moje sladká jižanská maminka byla přímluvkyní. Celý svůj 87letý život se tiše přimlouvala za ztracené a svědčila každému, koho potkala. V dobách dálkových telefonátů, když k telefonní lince přišel operátor, svědčila mu maminka o Ježíši.

Po celém světě je mnoho duší, které nemají v rodině jediného křesťana, který by se za ně modlil do království. Pán tedy ve svém nekonečném milosrdenství stvořil přímluvce. Když pozvedneme ztracené před jeho trůn, On zachrání toho či onoho a pak je obdaruje, aby se také přimlouvali, evangelizovali, kázali nebo cokoli jiného, aby přivedli další duše. Jeho plán je jako krásná tapiserie. Tolik propletených vláken.

Chce, abyste to udělali, pokud to cítíte, a to tak, že k Němu budete volat, aby zachránil ztracené. Volat znamená jít do hluboké intenzivní modlitby (nebo hlasité modlitby, pokud to máte raději). Modlit se a modlit se a vroucně Jej prosit, aby tyto duše zachránil. Pán přišel hledat a zachraňovat to, co je ztracené – jde Mu o duše, a to zejména nyní, kdy se dveře na svatební hostinu brzy zavřou, a nikdo další nebude vpuštěn. Truchlí nad každým člověkem, který Jej odmítá, protože vidí, jaká muka budou trpět na věčnosti.

Odměna za práci přímluvce je velmi (VELMI) velká. Někdo, kdo před lety navštívil nebe, řekl, že přímluvci - malé babičky a další, kteří se léta tiše modlili v zákulisí a na zemi za to nedostali žádné "zásluhy", se ve skutečnosti nacházejí nejblíže Pánu v nebi. Není to úžasné? Nemohu ručit za to, zda nebe navštívili, nebo ne, ale právě tak si Pán cení všeho, co děláme, abychom pomohli přivést duše do království Božího.

Vynaložte svůj čas na zemi ukládáním pokladů v nebi. Brzy tam půjdeme a vy se z nich budete moci těšit celou věčnost.