193. Boží důvěrnosti našeho Pána Ježíše Krista své milované dceři Luz de Maria ze dne 2. dubna 2017.
Nástroj: Luz de Maria de Bonilla (Argentina).
Setkala jsem se s mým milovaným Ježíšem Kristem, díval se mi přímo do očí a řekl:
Moje milovaná: podívej se dovnitř člověka...
Následovně jsme viděli člověka a Kristus mi říká: "Pohleď, jak se člověk náhle znepokojuje, pohleď, jak v jediném okamžiku se jeho pocity mění od lásky k nenávisti, od úcty k neúctě, od laskavosti k nárokům, v důsledku velké slabosti duše. Nejčastěji se člověk oslabuje nejen fyzicky, ale i vnitřně. Při čemkoli, i jen lehce neočekávaném, člověk nechává tuto slabost, aby se projevila.
S velkou pozorností jsem sledovala toto stvoření a jeho pohyby. Viděla jsem jeho pocity, a jak se vše v člověku neočekávaně mění v závislosti na pocitech.
Náhle jde člověk ke svému synu, a když se s ním setká, slovně ho napadne. Syn se chystá otci odpovědět... Kristus zasáhne a říká synovi: "Žehnej svému otci, obejmi ho a jdi v pokoji, měj na paměti, že nesmíš zabít žádné lidské stvoření, ani v mysli, ani jazykem, ani citem, ani myšlenkou." Syn promluvil, jak ho Kristus inspiroval, a otec v ohromení a studem byl neschopen slova. V úžasu se díval na svého syna, který odcházel, a slzy mu vytryskly z očí.
Kristus mi říká: "Víš, milovaná, kolikrát se tato scéna opakuje během dne? Mnohokrát, v každém okamžiku. A kolik lidských stvoření reaguje jako ten mladý muž? Řeknu ti – skoro nikdo, dokonce ani ti, kdo se cítí nejblíže Mne.
Tolikrát jsem kázal o zákonu Lásky! A svět jej nezná, protože lidé reagují na základě svých pocitů a náhlých podnětů.
Náhle se objevil jiný muž. Zdá se být někým, kdo žije ve velkém pokoji, neboť jeho klidná tvář, jeho způsob chůze, vyzařují pokoj. Kristus mi říká: "Co myslíš, milovaná?" A já Mu odpovídám: "Má v sobě velký pokoj".
Náhle je tu jiná scéna: Člověk kráčí klidně, ale vedle něho se objeví jiný muž, který s ním mluví. Pokračují v cestě a hovoří, dokud se jeho společník nezmíní o něčem, co mu nevyhovuje, a pak jde ve zdánlivém klidu. Jeho tvář se sevře, jeho hlas se změní, dokonce i jeho slovní výrazy jsou jiné. Kristus mi říká:
"Milovaná, teď uvidíš, co vím jen Já, a co dělá ze stvoření, které ke Mně přichází, naprostou trosku..."
Vidím člověka, ztraceného v naprostém emocionálním ochromení, noří se do jámy, z níž se nemůže dostat.
Temný mrak obklopuje jeho srdce, mozek, myšlení, prochází celé jeho duševní a fyzické tělo. Orgány zažívacího systému jsou potřísněné temně modrou barvou a žluč se zvedá, jako kdyby chtěla jít cestou, která není normální. Kristus mi říká: "Pohleď na velké vměšování citů člověka."
Moje pošetilost není pošetilostí, je to mé přání lidstvu, aby ihned překonalo své zakořenění v tom, co je bezprostřední.
Já jsem Láska, má Láska přesahuje hmotu, má Láska je Duch, a jako taková je činem života a nekonečného řádu. A tak vy, děti, musíte žít s žízní po přesahu do duchovního, aby váš život získal hodnotu, krásu a kontrolu. Má Láska organizuje, harmonizuje, aby vaše díla a jednání byla svědectvím toho, čím každé lidské stvoření opravdu je.
Pokud jde o zmíněné lidi, city je zrazují kvůli převaze jejich ega a stálosti, s jakou snižují duchovno. Odhalují tím svět, v němž se každý skutečně pohybuje.
Má Láska je vzestup, a kdokoli stoupá, nejde sám, ale v jednotě, ve společenství, aby se učil a chápal, ne pro sebe, ale v jednotě se svým bližním.
Povolal jsem vás žít ve Mně, abyste jednali, jako jednám Já, ne abyste opakovali mé činy, ale abyste žili mé činy. Berte, živte se, prožívejte, buďte výrazem vnitřní změny, která vás vrací do výšek mé Lásky, bez níž nebudete schopni být lepším lidským stvořením, ryzejším, a ne kopií řady činů, které snižují, co jste: VELKÉ DÍLO LÁSKY.
Kristus staví přede mne několik lidí s velkými rozdíly: jeden je tlustý, jiný vysoký, další velmi hubený, jiný velmi malý a další bledý, nemocný nebo umírající. Všichni tito lidé jsou různí, ale podobní v jednom ohledu: žádný nechce pohlédnout na Krista. Mluví k nim, ale odvracejí pohled. Dívám se na člověka, který fyzicky umírá, a žádám ho, aby se obrátil ke Kristu, ale odmítá to učinit, nechce, a místo toho pociťuje vztek. A Kristus se mě ptá: "Milovaná, jakou v nich vidíš podobnost?" Okamžitě odpovím: "Co je zřejmé, není to, co bije do očí, ale co skrývají v hlubinách svého srdce".
Kristus mi říká, že malá osoba by chtěla být velkou, aby se odlišila ode všech, není spokojená s tím, co má. Toto lidské stvoření se přehrabuje vším, aby zjistilo, co se děje, zvyšuje svůj hlas, aby bylo slyšet, ale uvnitř je prázdné, jeho srdce hoří pýchou a závistí, říká, že žije duchovně, ale Mě nezná.
Osoba velkého vzrůstu by chtěla udržet kontrolu nade vším, co se děje kolem ní. Její zjev ji vede k tomu, aby vynikala, ale to jí nestačí, chce stále víc a víc. Žije v závislosti na svých bližních, ne proto, že je miluje, ale aby se živila kritikou, její srdce plane pýchou a závistí, zdá se, že se stále modlí, ale to není pravda, pozvedá se a padá, nezná Mě.
Stvoření, které vyvolává dojem, že je nemocné, není nemocné v těle, ale ve svém duchu. Nezná bratrství, dobročinnost, jeho srdce nežije soucitem, ale sebelítostí, a to mu nedovoluje zakusit bolest svých bližních. Žije v pýše, závisti, jeho srdce je citově prázdné, osamělost ohlodává jeho duši. Když se pokouší vstoupit ke Mně, jeho myšlenky se toulají, není klidné, nedokáže Mě v sobě udržet.
Nepořádek v člověku, neuspořádaná láska, sebelítost, nedostatek lásky k bližnímu, ztvrdlé srdce, vnášejí nepořádek do všeho kolem. Tato stvoření, která jsem zmínil, vydechují něco zvláštního: individualismus, nedostatek lásky, lhostejnost, samotu, to, co je společné světskému, a jsou v nebezpečí, že se ode Mne zcela odvrátí kvůli individualismu, který v nich převládá.
Mé děti jsou propojeny, udržují si vědomí, že jsou částí velkého Univerza, a tato odpovědnost je přivádí k prožívání ve Mně, co chtějí pro své bližní.
Emoce nejsou špatné, ale ty, které vytvářejí nepořádek, mohou lidi zmást a vedou je k tomu, že nechtějí být součástí mé Lásky, ani toho, co obsahuje. Má láska nevytváří nepořádek, má Láska je Světlo, není stín, má Láska je láskou k bližnímu, není nenávistí, má Láska je naděje, ne beznaděje. Má Láska je vše.
Milovaní, v tomto čase je jedna věc, k níž se všichni lidé hlásí a jen málo ví, jak jí čelit, něco, co se každou chvíli vynoří v zavedeném řádu a vyvolává chaos: JE TO HNĚV.
Touha, příslušnost, místa, nepochopení, lhostejnost, nevědomost, jsou částmi důvodů, proč násilí vyvstane a tvoří část každodenního života lidí.
Mé děti, jste tak omezené ve vašem chápání zla, že zlo se dostane až tam, kam mu dovolíte přijít.
Násilí není něčím, co má člověk od narození, získá je během svého růstu a někdy je násilí nakažlivé u těch, kdo jsou nevyrovnaní, mají slabou vůli, nebo jsou jako korouhvička.
Každé z mých dětí by mělo být nositelem pokoje, rozsévačem mé Lásky, sdílet lásku k bližnímu se svými bratry a sestrami, aby mé vlastnosti byly přijaty všemi mými dětmi.
Mé děti mají být láskou a zbytek vám bude dán navíc. Srov.[Mt 6, 33].
Když se o tom zmínil, Kristus mi říká:
Když stvoření udržuje vše uspořádané v mé vůli, jeho jednání je podobné mému, a Já se z toho raduji. Ale tato generace, která se odevzdala šílenství zla, zcela uzurpovala duchovní vztah s naším Domem, padla do největší nízkosti a degradovala se. Přijala hněv jako pomstu, jako podobu trestu jedněch druhým. Zavedla jako normální pocity zášti, zrady a zuřivosti, a to už víc neodrazuje ty, kdo mají sklony k brutálnímu jednání, a tím zesiluje situaci absence lásky a škod v lidstvu.
Zlo je připraveno pronásledovat člověka, aby mu způsobilo pád tak hluboký, jak jen může. Měli byste mít na paměti, že zlo nemá soucit a odvleče ty, jichž se zmocní, daleko ode Mne.
Láska je med, který mé děti milují ve chvílích, kdy Mě potřebují.
Žehnám vám.
Váš Ježíš